Záleží asi na tom, z jakého úhlu pohledu se člověk podívá. Dnes necháme stranou otázky technologie, etiky, širokého práva a dalších důležitých aspektů. Díky analýze České asociace pojišťoven (ČAP) se zaměříme hlavně na dopady do pojištění.

Analýza je velmi zajímavým nápadem ČAPu i materiálem k zamyšlení. „Chceme přispět k vytvoření podmínek pro zavedení autonomních vozidel s pozitivním přínosem zejména pro účastníky silničního provozu. Zároveň chceme pojišťovnám pomoci porozumět této oblasti a připravit se na změny, které čekají pojištění motorových vozidel. Naši analýzu autonomních vozidel chceme dát k dispozici státním úřadům a odborné veřejnosti, pro zahájení diskuze o výhodách, ale i rizicích autonomního řízení,“ poznamenal Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven.

Možná složitější, než by se na první pohled mohlo zdát, je problematika odpovědnosti za škodu způsobenou provozem autonomních vozidel. Ve fungování systému pojištění odpovědnosti z provozu vozidla bude kromě řádného odškodnění poškozeného klíčovým aspektem  nalezení viníka škody. Současná právní úprava v ČR s autonomními vozidly aktuálně nepočítá. Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu předpokládá, že každé vozidlo musí mít řidiče. Tento princip je též zakotvený ve Vídeňské úmluvě o silničním provozuz roku 1968, která ale byla v roce 2016 doplněna a v jasně definovaných případech připouští automatické systémy řídící vozidlo. Vývoj právní úpravy v této oblasti není možné zatím zcela jasně předvídat z důvodu absence již dnes známých rizik, jako například právní precedent či mezinárodní dohody.

ČAP ve své analýze v případě pojištění odpovědnosti z provozu autonomního vozidla předpokládá odklon od individuálních pojistek fyzických osob a rozvoj flotil provozovatelů autonomních vozidel, což je vlastně analogie operativního leaisngu. V zásadě by se mělo jednat o další rozšiřování principu operativního leasingu, jak jej známe dnes.  

Uvedený vývoj  přinese zásadní změny v konceptu pojištění vozidel.  Časem budou stávající postupy, kdy se při likvidaci hodnotí zavinění dopravní nehody ze strany řidičů vozidel, opouštěny. Stále větší roli u likvidace budou hrát technické znalosti, možnosti posouzení selhání systémů, jež nehodu způsobily, a s nimi spojená následná jednání o regresu vůči odpovídajícímu subjektu. „Očekávání dalšího vývoje nesouvisí pouze s celkovou redukcí rizika a jeho oceněním díky  menšímu počtu dopravních nehod a jejich méně závažným následkům, ale  i s odlišnou sofistikovanou likvidací.

K oběma činnostem jsou do budoucna klíčová dostupná data, která automatická  vozidla sbírají a sledují. Možnost využívání těchto dat by měla být plně v rukou majitele vozidla, aby mohl svobodně rozhodovat o jejich využití ,“ upozorňuje Jan Matoušek. Motoristé by měli být motivováni pořídit si nejmodernější vozidla, která snižují riziko nehody a jejich negativní následky.  „Nástup autonomních vozidel vede k logickému návrhu, aby informace o vybavenosti vozidla asistenčními systémy a informace o úrovni jeho autonomizace byla k dispozici ve strukturované podobě, např. v technickém průkazu. Pojistitelé by pak mohli pozitivně promítnout vybavení vozu do pojistného ,“ myslí si Lukáš Houska, analytik České asociace pojišťoven. Pokud by pojišťovny neměly tato data k dispozici, může to vést k paradoxní situaci, kdy se  do koupě dražšího vozidla vybaveného nejmodernějšími asistenčními systémy může odrazit i související vyšší pojistné.

 S nástupem autonomních vozidel se bude muset proměnit i nastavení systému technické kontroly, která bude zahrnovat také odolnost vozidla proti kybernetickým rizikům. „Moderní automobily generují řadu osobních údajů o řidiči, které mohou být snadno zneužitelné, proto bychom měli v budoucnu sledovat nejen technický stav vozidla, ale také např. aktualizaci antivirového softwaru, adekvátnost hardwarového vybavení a další IT aspekty, jež nyní s technickou kontrolou vozidla spíše nespojujeme,“dodává Lukáš Houska.

 A jak to bude s cenou povinného ručení. Zcela neoddiskutovalný fakt, je, že dojde k zásadní změně v ocennění rizika, kdy se systémy typu bonus/malus , jak jsou známy dnes, nebudou moci pro retailové klienty ( tedy nás „prosté řidiče“) dále používat. To samé platí i pro další dnes běžně využívané tarifní proměnné jako výkon vozu, KW, věk pojistníka, bydliště, značka auta apod. Ty budou nahrazeny zejména rizikovými parametry souvisejícími se systémy používanými ve vozidle.

Jaká bude potom konstrukce ceny povinného ručení? A jaká bude cena?  Jak bude cenu  ovlivňovat systém a zásady určování viníka nehody?

Budoucnost je zatím nejistá!

Čerpáno z Analýzy autonomních vozidel České asociace pojišťoven, 2017